Dobrila Grašeska zpívá možná nejkrásnější makedonské tradiční písně a Dorian Jovanović ji doprovází na arabskou loutnu oud. Tím to ale nekončí: loopingem a jemnou elektronikou je dobrodružně převádějí do 21. století.
Nejde o hudbu z ranku „to musíte určitě slyšet“ a určitě přežijete, když ji minete, za to přijdete o příležitost slyšet melancholií a zvláštním smutkem prosycené písně dosud nepříliš známého žánru chalgija, sice zpívané i jinde na Balkánu, nikde ale s takovou grácií a v takové podobě jako v Makedonii. Tady totiž původně vesnická hudba z osmanských časů prošla ve městech asi největší proměnou: texty se přizpůsobily modernímu prostředí a docela jinak začaly hrát také početné doprovodné ansámbly ovlivněné dobovou popmusic. Bez písní chalgija se neobešla snad žádné svatba nebo večírek, zněly z rádií a vznikaly nové soubory, které se staly součástí makedonského folklóru. Jenomže ten si s nároky mladé generace moc nerozumí, takže se dvojice Dobrila & Dorian rozhodla písně chalgija s elektronikou redefinovat, což se ukázalo jako dobrý nápad. Spolu s makedonskou mládeží si k nim totiž našlo cestu i mezinárodní publikum.
