Italská zpěvačka, která dokáže rozplakat i ten nejtvrdší kámen a kytarista proslavený z dravé skupiny Spaccanapoli.
V neuvěřitelně emotivním, až drásajícím hlasu má MARIA MAZZOTTA smutek, vášeň, lásku i naději, což si dobře pamatujeme z dob, kdy vystupovala se světově proslulou skupinou Canzoniere Grecanico Salentino a naznačila, že patří k největším žijícím evropským zpěvačkám. Maria pochází z regionu Salento, rodišti tranzovních písní pizzica a proto zvládá i mistrovskou hru na rámový buben. U Canzionere zářila do roku 2015, pak u ní propukla láska k dalším vokálním tradicím spojenými s Balkánem, východní Evropou a Řeckem, ale také Indií. Zcela přirozeně je propojila se salentskou kulturou a doprovodem vynikajících instrumentalistů. Výčet velikánů, s nimiž Maria zpívala je také dlouhý, ale vypíchněmě ty největší: Ludovico Einaudi, Bobby McFerrin, Ibrahim Maalouf nebo Piers Faccini.
Po vzoru dávných tradic pizzicy se Maria, bědující v salentském nářečí nad nemocným světem, ničeným nenávistí a sobectvím, proměnila v léčitelku, dosahující ve frenetickém rytmu očistné katarze otevírající naše srdce.
Její nový projekt s kytaristou Ernestem Nobili a bubeníkem Cristiano Della Monica, který se má zanedlouho proměnit v album, patřil k absolutním vrcholům březnového festivalu Babel Music XP v Marseille, kdy se mnozí přítomní, včetně dramaturga Colour Meetingu, jednoznačně shodli na tom, že takhle, jakoby o život, ještě Marii zpívat neslyšeli.
