V sobotu 15. července bude v poličském kostele Sv. Jakuba na programu Stabat Mater, ale i tvorba Hildegardy von Bingen a mariánské písně z Červené knihy z Montserratu. Duchovní soustředěnost ovšem bezpochyby brzy přejde v úžas, přestože děkovné motlitby za zázrak nebudou patřit „tomu na kříži“, ale TARTA RELENA – Martě Torrella a Heleně Ros – dvěma a capella zpívajícím katalánským dívkám, v polyfoních harmoniích postmoderně redefinujícím liturgický a lidový písňový repertoár pocházející často až ze středověku a ohraničený Středomořím. Uvozený do emocí 21. století a dobarvený, protože o rytmech to u Tarta Relena není ani náhodou, šumící, jemně praskající, ambientní a dokonce strašidelnost vzbuzující elektronikou. Ta je pro Martu a Helenu přirozeným nástrojem dneška, střídajícím dávný doprovod louten nebo harf a skoro neslyšitelně zpěvačkám pomáhajícím budovat napětí s atmosférou. Víc nic; tu hudbu totiž aranžují hlasy, ne elektronika. A také působivá světla, kostýmy, pohyby, gesta a hliněný džbán.
Tarta Relena zpívají v lokálních, zapomenutých a každopádně nefrekventovaných jazycích; zvukomalebnost latiny, starořečtiny, Ladino a katalánštiny se pro ně stává dalším, občas až spirituálním nástrojem. A když zpívají o utrpení Panny Marie, podřadném statusu žen v Afghánistánu nebo verše Sapfó z Lesbosu, odkrývají pro ně důležitý ženský podtext posledního alba. Názvem Fiat lux/ Budiž světlo pak vyjadřují osobní názor, že bez ohledu na to, kolik času uplynulo od stvoření světa, lidské myšlení se stále točí okolo stejných témat.