METASTAVY vypustily do světa svou druhou desku, aby nás opět něžně pohladila po receptorech a sdělila své poselství o světě, který nás obklopuje a sídlí v nás. Tentokrát je k tomu však použit mnohem obecnější jazyk a paradoxně klid. Krátké album „žhnoucí ticho“ vychází čtyři roky od debutu „Až vyrostu“ (2019), jenž nás provázel divokým, ale niterně jemným zadumaným životem a ulicemi Prahy. (hrkr.cz)
Dokázat překročit moment a získat o něm nadhled – to je enigmatická reflexe textů, v nichž se zrcadlí zkušenosti všech zúčastněných. Skladby si udržují poetický nadhled, do kterého se postupně vpijete. Metastavy berou při každém poslechu na exkurzi životem, který jste nikdy nepoznali, ale i tak jste jej prožili a druhé album „žhnoucí ticho“ jako by říkalo, že méně je někdy více a že nakonec vždycky přijde den – i když se nám zdá, že po nekonečné tmě už to není možné.
Mix rapu, soulu a jazzu zatím v Čechách nikdo nedělal tak dobře jako Metastavy. Nejspíš je to tím, že pražské kvarteto má v čele básnířku (a klávesistku) Annu Hokešovou, která mačistické rapové vzorce nahrazuje poetickou výpovědí o životě dnešních mileniálů, není ani přemoudřelá ani nikterak laciná. (Vinyla 2019)
