Elektro-rockový nářez připomínající svist studeného vzduchu pronikajícího škvírou v betonové zdi, rozdělující kyperské město Nikósii stejně jako kdysi Berlín.
Znáte kapely Monsieur Doumani a Trio Tekke? Dobře. A víte, že je vedl rockově nabroušený loutnista Antonis Antoniou? Výborně. Takže určitě také víte, že pocházejí z Kypru, ostrova rozděleného na dvě znepřátelené půlky, tudíž není co vysvětlovat. Ani vypjaté vokály, naštvané texty, natož bluesrockový zvuk jeho zcela nové skupiny BuzZ‘ Ayaz. Ta se také hlásí k anatolskému rocku a psychedelii 70. let s uváděným záměrem dát hlas celému městu: členové totiž pocházejí z obou stran města oddělených od roku 1974 na řeckou a tureckou část řadou rezivějících sudů naplněných betonem. „Pryč s kontrolními stanovišti, ostnatým drátem, strachem a propagandou. Pojďme náš osud změnit a povalme ty sudy,“ navrhoval na svých vynikajících sólových albech Antonis Antoniou, hrající na elektrifikovanou loutnu tzouras. A protože to evidentně nezabralo, přišel s hlukovým manifestem BuzZ‘ Ayaz. Znovu přitom, podobně jako u Monsieur Doumani, překvapil nezvyklým nástrojovým obsazením, kdy funkujícího trombonistu vystřídal basklarinetista Will Scott a kontrabasista Manos Stratis usedl raději k syntezátorům a varhanám. Ulaş Öğüç do bubnů zase tluče, jako by šlo o zmíněné sudy a čtveřice ze sebe vůbec vypustila znepokojivě temné běsy.
Debutové album kapely u renomovaného labelu Glitterbeat teprve vyjde, jeho drtivé účinky, jakože opravdu a ve všech ohledech drtivé, trénuje ale už nyní na koncertech a k prvnímu singlu Zali (Dizziness) Antonis Antoniou uvedl: „Je o tom, že se nepodřizujeme pravidlům daným konvenčními strukturami. Musíme se vydat jiným směrem, než je běžné, protože toužíme objevovat nové zážitky. Skladba Zali je o snění a něžném vznášení se v představách, že se naše smysly v závrati opájejí čistotou života.“
