Všechno, co v anglickém folku dlouho chybělo, do něho východolondýnská skupina pankáčů, rockerů a elektroniků vrátila: experimentování, naštvanost a zoufalství městských proletářů. S provokativním manifestem: „Pokud je folk určený lidem, pak tedy i nám a můžeme si s ním dělat, co se nám zlíbí.“
Vstup folkové ideály ignorujících Londýňanů na scénu připomínal situaci, kdy v regálech supermarketu narazíte na nelegální zboží. Debut „From Here“ však v roce 2015 shodně vyhlásily albem roku dva tak rozdílné magazíny jako fRoots a Mojo a skupina následně získala mnoho nominací v BBC Folk Awards.
Ne nadarmo se hudbě Stick In The Wheel přezdívá „folk s hněvem, chtíčem a krví“, nicméně u slova folk jsme už hodně na vážkách. Valí se na nás totiž naprosto nefolkový atak rockových kytar, psychedelie, syntezátorů, temného dubu, drone a strašidelného zpěvu zmutovaného auto-tune.
„Spousta lidí si zpočátku myslela, že tak syrově zníme, protože nic jiného pořádně neumíme, ale vůbec je nenapadlo, že jde o naši estetickou volbu,“ prohlásil kytarista Ian Carter a vždy tomu odpovídal také drive a zpěv Nicoly Kearey, odmítající vzdát se hovorového dialektu cockney. Oni dva tvoří skupinu, ale pokud je to potřeba, sestavu rozšiřují a tehdy v ní nikdy nechybí jazzová bubenice Siân Monaghan.
S anglickým folkem nepřestávají provádět, co je napadne, a jdou na to víc než dobře, ačkoliv je paradoxně irituje. Není v tom žádný rozpor: svůj odpor vztahují pouze k hudbě zapouzdřené v kánonech viktoriánských sběratelů, kterých se folkoví revivalisté dlouho drželi jako klíšťata, a do vesnického archetypu odmítali pouštět městské proletáře s úplně odlišnou životní realitou a slovníkem. Stick in the Wheel do tradičních skladeb vrátili jejich původní syrovost. Už žádné víly z vřesovišť, středověké vraždění neviňátek a obvyklé vesnické plkání; na výtečných a ceněných albech, mixtape a kompilacích připomínají, že krev máme na rukách všichni a naším osudem zůstává nepoučit se z chyb minulosti. „Nic se nemění, stále jsme v situaci, kdy nám vládne aristokracie, pro kterou platí jiná pravidla než pro nás,“ tvrdí Stick in the Wheel a varují, že nejde o to, jestli současnou vlnu populismu naočkovanou stoupajícím pravičáckýcm nacionalismem přežijeme, ale jak ji přežijeme.
