Co se stane, když se zakousnete do lahodné čokoládové tyčinky? Křupne to a v puse vám exploduje slast. Úplně stejně, jako když prý posloucháte francouzsko-etiopskou skupinu Ukandanz. Tolik k vysvětlení, proč svou hyperenergetickou směs rocku, funky, noise a ethio-groove nazývají ethiopian crunch music.
Příběh, který nevymyslíte a pokud ano, nikdo mu neuvěří. Třicetialbová kolekce Etiopiques vydaná francouzským producentem Francisem Falcetem patří mezi největší zázraky všech dob. Od 90. let světu poprvé postupně představovala ethio-jazz a západními vlivy pulsující hudební scénu Addis Abeby swingující před nástupem komunistického teroru v roce 1974 tajuplnými pentatonickými rytmy, svůdnými melodiemi a tradicemi zakořeněnými v biblické prehistorii jedné z nejstarších křesťanských tradic této planety. Série Etiopiques nejenže po konci totality probudila z nuceného spánku hudební hvězdy zlatých časů etiopské hudby, ovlivnila také celou řadu západních tvůrců a s úctou k ní vzhlížel i kytarista z francouzské experimentální rockové scény Damien Cluzel. Do Addis Abbeby dorazil v roce 2000 jako nájemný hráč cirkusové kapely. Ubytoval se v hotelu, kde jednoho dne narazil na neznámého chlapíka, na kterého svůj obdiv k etiopské hudbě hned vysypal. Ten se jen usmál, vzal ho za ruku a provedl nočními kluby metropole, kde ho všichni zdravili. Aby ne, kdo by přece neznal Francise Falceta.
Spřátelili se a Damien Cluzel se pak podílel na Etiopiques albu č.15 Jump To Addis/ Europe Meets Ethiopia, na kterém si zazpíval mladý, ale už dobře známý Asnake Gebreyes. Je vám proto asi jasné, že když Cluzel zakládal skupinu Ukandanz, zpěváka dlouho hledat nemusel. Etiopan s nezapomenutelným hromovým hlasem se stal opěrným sloupem rytmy natlakované hudební směsi, stejně jako saxofonista Lionel Martin, přezdívaný Madsax. S Cluzelem dekonstruovali DNA etiopské hudby a tradiční lyry nahradili trhavou punkovou kytarou. Do nespoutané energie Ukandanz patří také klávesy, bicí, syntezátory a nespoutaná improvizace přecházející občas do tranzu.
Debutové album v roce 2012 nazvali příznačně, to snad aby se ubezpečili, že jim třaskavý nápad ohledně nevšední fúze bude fungovat, Yeketelale, což znamená „je to možné“. Na všech následujících albech už na to mohli zapomenout: nejenže se ukázalo, že to určitě možné je, ale potvrdil to i velký a zasloužený zájem o Ukandanz.
Takže, je libo lahodnou tyčinku?
